O balanci mezi životem a smrtí by mohl tento brankář napsat knihu. Neskutečný dříč a kamarád, na kterého byl spoleh. Sám v hlavě však vedl spor s démony, které zaháněl léky a alkoholem. O jeho neštěstí na ledě se budou vést ještě dlouhosáhlé debaty. Jestli na tomto světě měl někdo opravdu zůstat, je to právě Clint Malarchuk.
V letech 1981 až 1992 se mu v NHL velmi dařilo. Za Quebec, Washington a Buffalo odehrál přes 300 zápasů. V kabině byl velmi oblíbený, nikdy nenechal nikoho ve štychu. Byl to dříč, od rána do večera buď v hale, nebo na rybníku. Přezdívali mu Cowboy Goalie, byl to totiž oblíbený parťák a gentleman. To, co se mu ale dařilo na ledě, postrádal v osobním životě. Potýkal se s duševním onemocněním a tyranským otcem. Před alkoholem, který doma potkával denně se schovával na kluzišti.
Clint Malarchuk, Washington Capitals Yearbook 1987-88 #mediaguidesummer pic.twitter.com/1C8i33ZAK2
— Doug Norris (@GoalieHistory) July 20, 2022
„Mám tři minuty!“
Hokej Clinta naplňoval. Nejenže to byl útěk od reality, zároveň to ale bylo i místo, kde ho lidé chválili. Do onoho osudného dne pro něj byl hokej vším. To se však změnilo v březnu roku 1989. Při zápase v hale Memorial Auditorium v Buffalu 15 tisíc fanoušků zmlklo a ani nedutalo. Útočník St. Louis Steve Tuttle najel do Clinta a nešťastnou náhodou mu svojí bruslí prořízl krk. Stadion utichl.
Kameramani měli jediný úkol a to natáčet všechno kolem, jen ne děsivý pohled na krvácejícího brankáře. Kolem branky se začala rozlívat krev. Clint po strašlivém zážitku přiznal, že v první chvíli o řezu ani nevěděl, až když mu z krku začala téct krev. Jako první přiběhl Jim Pizzutelli, zdravotník z vietnamské války. „Jimmy, je to tepna. Mám tři minuty“. Tak zněla poslední slova Clinta Malarchuka předtím, než upadl do mdlob. Brusle o pouhý milimetr minula hrtan. Díky rychlé pomoci zdravotníků se podařilo brankáře dostat ihned do nemocnice a zachránit mu život.
To, co následovalo potom, bylo ale děsivější. Přišla doba depresí a úzkostí. Clint se budil každou noc zpocený, s rukou na krku a strašlivým křikem. Po návratu na led už to nebyl ten Clint, kterého všichni znali. Začal být průměrný a ztratil tu jedinou věc, která mu dávala smysl života. Zjistili mu obsedantně-kompulzivní poruchu, která mu v jeho duševním zdraví příliš nepřidala.
Začalo začarované kolečko. O jeho duševním zdraví se začaly šířit drby. Soupeři si z něho začali utahovat slovy jako „běž si vzít další pilulku“. Clint už takhle nemohl dál. V roce 2007 ho kamarádi přiměli, aby si zašel k doktorovi. Během čekání v ordinaci se ale beze slov vypařil.
Poslední kapka
Drogy, alkohol a prášky. Zamotané kolečko, ze kterého se nemohl dostat. Deprese ho zužovaly natolik, že nedokázal uniknout. Svůj stav se rozhodl vyřešit po svém. Vzal pistoli a prostřelil si kulkou hlavu. Od brady až k mozku. Bylo to jeho druhé střetnutí se smrtí a podruhé mu někdo nedovolil odejít. Kulka se zastavila mezi očima. Dodnes nikdo nechápe, jak je možné, že nedoputovala do mozku. V nemocnici mu opět zachránili život.
Dnes je z něho legenda, které se nebojí o svém životě mluvit. Rád se s lidmi baví na téma duševního zdraví a dává rady, jak vyzrát na duši. V roce 2014 vydal autobiografii nazvanou „The Crazy Game“.