Na předměstí Vídně najdete velmi malý hřbitov, který vyniká svou unikátností. Zde pohřbené mrtvé vyplavila blízká řeka Dunaj. Většina se v něm utopila, mnozí spáchali sebevraždu.
Většina hrobů je skutečně, pokud vůbec, označena jako „namenlos“ („bezejmenný“) nebo „unbekannt“ („neznámý“). A všechny nesou jednoduchý litinový černý kříž se stříbřitou postavou Ježíše a železnou a skleněnou lucernou (obvykle s červenou svíčkou).
Jak s postupem času rostly možnosti identifikace, dnes již všechny hroby nejsou bezejmenné. Pár jich vypráví útržky příběhů. Je to místo se zvláštní atmosférou, na které zavítají ti, kteří vyhledávají ponuré destinace.
Vienna- Cemetery Of The Nameless (Friedhof der Namenlosen) 11th District#Wien #Oesterreich pic.twitter.com/55jfI1ygF6
— Portobello Express (@Portob_Express) April 28, 2020
Jediné místo na světě zasvěcené mrtvým z řeky
Než byl postaven nedaleký přístav na okraji Vídně, bylo to právě tady, kde proudy Dunaje často vyplavovaly mrtvoly plovoucí v jeho vodách. Od roku 1840 zde byly takové chmurné nálezy rovnou pohřbívány – v průměru téměř jeden měsíčně. Do roku 1900 zde bylo pohřbeno celkem 478 těl.
V roce 1900 byl vedle starého hřbitova o něco dále ve vnitrozemí slavnostně otevřen nový hřbitov, který byl později chráněn obvodovými valy. Starý hřbitov byl opuštěn a dnes je zcela zarostlý. Novější pozemek tak mohl převzít roli starého, aniž by byl pravidelně zaplavován. Pomalu se také plnil dalšími bezejmennými mrtvými. Je to zřejmě jediné místo na světě, které je zcela zasvěceno mrtvým z řeky.
Pocta bezejmenným mrtvým
V roce 1939 bylo vedle postaveno nové přístaviště a obrovská obilná sila. Proudy Dunaje se změnily tak, že od roku 1940 sem už žádné mrtvé nevyplavují. Přesto byl hřbitov zachován, a to především zásluhou jedné osoby: Josefa Fuchse, dříve dobrovolného hrobníka. O místo se staral až do své smrti v roce 1996. Od té doby se úkolu ujal jeho syn.
Jeden den v roce je pro hřbitov výjimečný. Každý rok první neděli po Svátku všech svatých se zde dunajští rybáři z oblasti Albern scházejí na zvláštní vzpomínkovou bohoslužbu. Vrcholem ceremonie je spouštění malého pamětního voru do Dunaje. Je vyzdoben věnci a nápisy v němčině, slovenštině a maďarštině – včetně vzkazu zdvořile prosícího, aby byl vor vrácen zpět do tekoucí vody, pokud by byl kdekoli nalezen zapletený v rákosí nebo kořenech stromů. Může tak pokračovat v cestě po proudu, přes Bratislavu na Slovensku, Budapešť v Maďarsku a dále…